Tento způsob pěstování – známý také jako „volný“, „divoký“, „nepravidelný“ nebo „vějířovitý“ – je nejběžnější a pravděpodobně také nejstarší způsob pěstování révy na stěnách. Je rozšířený především mimo vinařské oblasti a je méně oblíbený než přísné kordonové tvary, protože často vede k nepřehlednosti. Pro úplnost se jím přesto budeme zabývat.
V závislosti na situaci lze také dále rozvětvovat a variovat vějířovité treláže. Počet ramen a rozvětvení je však třeba omezit tak, aby mezi nimi na vnějším okraji révy byl odstup 0,5 až 1,0 metru.
Pro dosažení příznivých výsledků by se na hotovém stojanu mělo použít několik způsobů řezu, a to v dolní části spíše krátký až střednědlouhý a v horní části dlouhý. To ztěžuje manipulaci pro začátečníky. Bohužel se pak treláže rychle stanou nepřehlednými, pokud kvůli nedostatečným znalostem o řezu nejsou kmenová kostra a odnože jasně odděleny.

Malá réva ve tvaru vějíře s dlouhým řezem (obloukový řez), plodové výhonky jsou zde již přibližně vodorovně svázány.

Konstrukce vějířovitého vinohradu na síti z ocelových lan podobné systému 5030, fáze přibližně analogická s grafem 09 (viz níže).

Obrázek 12: Rašení. Tento obrázek by měl být plánován s předstihem a zohledněn při uspořádání odnoží na kmenech, aby nebyly uspořádány příliš hustě. Jinak by si výhonky každoročně bránily v rašení. Jinak by vše mělo být spíše jednoduché a méně přísné než u ostatních tvarů. Odnože budou později krátké, výše a vně pak také středně dlouhý a dlouhý.