Montáž malých podpěrných těles

Začátečníci a kutilové by měli dodržovat pokyny uvedené v letáku Vrtání. Izolaci vyřízněte válcovou pilou nebo podobným nástrojem, d = 60 mm, nečistoty odsajte. Pro centrální vnitřní otvor použijte příklepovou vrtačku nebo vrták o průměru 16 mm. Podklad nosné stěny očistěte od zbytků izolačního materiálu, lepidla atd. a případně vyhlaďte, aby distanční těleso nástěnného držáku mělo hladký, tlakově odolný dosedací povrch. Větší nerovnosti vyhlaďte kompozitní maltou a případně zasunutím a otočením podpěrného tělesa, nejlépe během lepení držáků.

Nástěnný držák se opírá o modulární distanční blok, který se sestavuje až na místě z vlastního distančního tělesa (tvrdé dřevo) a určitého počtu příslušných distančních podložek (plast). K tomu je nutné přesné přizpůsobení. V závislosti na otvoru nejsou potřeba žádné nebo až 8 nebo 12 distančních podložek (fotografie). Pokud se používají silné distanční podložky o tloušťce 10 mm, měly by být umístěny přímo za hlavním distančním tělesem a teprve poté mohou následovat ploché podložky o tloušťce 1,5 mm.
V případě nerovného podkladu za izolací (renovované staré budovy) je nutné provést přizpůsobení pro každý jednotlivý držák. Při rovnoměrném podkladu se úprava provádí na jednom otvoru a zjištěné složení distančního bloku se poté přenese na všechny ostatní otvory.
V každém případě se distanční blok sestaví tak, aby přesahoval vnější okraj stěny přibližně o 2–3 mm. Tímto způsobem se při montáži nejprve 5 mm silné těsnění stěny dávkuje stlačuje, aniž by došlo k deformaci WDVS. Závitová hřídel držáku se s nasazenými podložkami opakovaně zasouvá do otvoru, dokud není dosaženo správného počtu distančních podložek a distanční blok není optimálně sestaven.
Pokud distanční blok přesahuje méně než 2 mm, může při utahování stavěcí matice dojít ke konkávnímu zdeformování velké nerezové krycí podložky.
Při dodatečném zateplování starších budov se může stát, že izolace kvůli nerovnostem stěn vyčnívá více, než bylo plánováno, a dodaný podpěrný blok není dostatečně dlouhý. Po konzultaci se společností „FassadenGrün“ můžete v takovém případě zakoupit další distanční tělesa nebo podložky.

Montáž závitové tyče a distančního bloku se provádí většinou pomocí kompozitní malty a případně také pomocí sítových pouzder a je zde popsána odpovídajícím způsobem. Montáž je na fotografiích znázorněna v praxi, zde pro stěnu s izolací z minerální vlny. Fotografie pocházejí z různých vrtů a mají mimo jiné ilustrovat zvláštní problémové případy. U izolace ze styroporu je postup stejný. Nástěnný držák je zcela rozebrán nebo byl již dodán v tomto stavu.
Průměr vrtání je o 4 mm větší než průměr dříku, mezera 2 mm je výhodnější než mezera pouze 1 mm, protože vrstva malty, která špatně vede teplo, snižuje vznikající tepelný most. I při použití síta je třeba vrtat s Ø 16 mm. Hloubka ukotvení je minimálně 8 cm, hloubka vrtání minimálně o 1 cm více, obvykle cca 10–13 cm v závislosti na požadované vzdálenosti od stěny. Vrtané otvory je třeba vyčistit kartáčem a vyfoukat, nejlépe několikrát. Poté se všechny závitové dříky nejprve zkušebně zasunou do vrtaných otvorů. Přitom se zkontroluje, zda lze zasunout dostatečně hluboko a zda lze vyrovnat svisle a vodorovně. Pokud tomu tak není, je třeba provést dodatečné vrtání, zkrátit dříky a/nebo je případně mírně ohnout. U ohnutých závitových tyčí je nejlepší označit nahoře tužkou (na fotografii žlutou) bod, který později usnadní správné zasunutí a tím i rychlý průběh lepení.
Při lepení postupujte podle návodu k použití spojovací malty. Otvory nebo síta se naplní dostatečným až velkým množstvím malty, aby vytékající spojovací malta mohla sloužit zároveň jako zapouštěcí hmota pro tělo z tvrdého dřeva. V případě schodů, výstupků atd. v oblasti kolem vnitřního vrtaného otvoru je třeba nanést další spojovací maltu jako „lepidlo“, aby byl tvrdý dřevěný těleso dostatečně zapuštěn a později přiléhal po celé ploše. Poté se nalepí závitové dříky spolu s podpěrnými tělesy. Pokud se používá více podpěrných těles (např. 8 + 4 cm), je třeba nejprve zasunout delší. Vložené podpěrné tělesa se silně přitlačí k nosné vnitřní stěně, což usnadní zajištění závitových tyčí. V případě potřeby lze použít další pomůcky, jako jsou zápalky apod. Po zasunutí závitové tyče do otvoru vyplněného kompozitní maltou by tyč měla vyčnívat z vnější stěny o zvolenou délku (cca 5–8 cm v závislosti na tloušťce izolace) a měla by být vyrovnána svisle i vodorovně. Pozdější korekce hloubky zasunutí po vytvrzení malty není možná, pouze vyrovnání lze případně změnit ohýbáním nebo dávkovaným úderem. Zadní opěrný prvek je prakticky přilepený k vnitřní nosné stěně.
Jakmile je podle doby vytvrzení uvedené na kartuši s maltou dosaženo plné nosnosti dříku, pokračuje se v montáži.

Nyní se nasadí distanční podložky, jak je popsáno výše v části „Nastavení distanční délky“. Poté se nasadí krycí deska z nerezové oceli, přičemž laminovaný těsnicí kroužek směřuje k omítce. Následuje pružný kroužek a obě závitové matice, a to plná matice jako přítlačná matice a druhá (plochá matice) jako pojistná matice pro křížovou hlavu nebo očko. K zajištění křížové hlavy se do jedné z drážek zasune plochý nástroj, který ji přidržuje.
Nakonec se u všech držáků utáhne přítlačná matice klíčem na klínové hlavy střední pevností, až je celý držák pevně usazen. Hlava se případně zafixuje druhým klíčem na klínové hlavy nebo podobným nástrojem proti opětovnému otočení, pokud byla montáž provedena pomocí odnímatelných závitových hmoždinek. Teprve tímto silným utažením získá prvek svou nosnost. Další montáž se provádí podle popisu pro těžké stavebnice.