„Samolezoucí“ rostliny jsou popínavé rostliny, které díky svému růstovémutypu dokážou bez pomoci šplhat po stěnách. Jejich vitalita je neocenitelná, většinou dobře snášejí i horko a sucho. Často však i ony potřebují „oporu“, zejména pro zajištění vybudované kosterní struktury.
„Samolepící rostliny“ se samy přichytávají pomocí přísavných kořenů nebo přísavných disků, jejich přilnavost se může lišit v závislosti na druhu a povrchu. Z následujících obrázků je zřejmé, že samolepící rostliny lze umisťovat pouze na zcela neporušené fasády, protože jinak odtrhnou omítku a způsobí poškození budovy!
Samolepící rostliny nejprve vytvářejí iracionální linie. Každý z těchto druhů má sice svůj vlastní a tedy do jisté míry předvídatelný růstový vzor, ale v této oblasti není nic opravdu předvídatelné. Pro milovníky přírody je to povznášející, pro architekty však často znepokojující. Zejména proto, že porost na stěnách pak téměř nevyhnutelně přeroste v úplnou zeleň, tedy v „zelenou srst“, která zakryje vše: okna, ventilační otvory, okapové roury atd. V závislosti na druhu rostlin, velikosti stěny a hustotě osázení se tohoto stavu dosáhne po 5 až 20 letech.
Prostřednictvím stříhání a omezení růstu je však možné zasáhnout do designu a dosáhnout částečného porostu, viz níže.
Při použití samolepících rostlin hraje roli také jejich zimní vzhled. „Zima“ zde trvá 5–6 měsíců, tedy téměř polovinu roku! U všech těchto popínavých rostlin kromě břečťanu jsou po opadání listí vidět větve, větvičky a přísavky, což fasádě příliš neprospívá.
Tvrdil někdo, že „moderní stavitelství“ a „samolepící rostliny“ se vzájemně vylučují? Pokud ano, pak je zde první důkaz opaku: novostavba architekta Jörga Webera s prvotřídní zelenou fasádou, a to díky břečťanu a divokému vínu. Vícepodlažní „rodinný hotel“ s kavárnou „Gretchens“, postavený téměř výhradně ze dřeva a za to oceněný, stojí od roku 2012 v centru Weimaru, ganz nah am „Goethehaus“ a sousedí s pouhými 3 metry širokou uličkou Seifengasse.
Trvalo několik let, než fasáda porostla. Zpočátku byly vidět pouze světlá omítka a výrazné okenní rámy z cortenové oceli. Květináče integrované do oken dodávaly budově charakter, dokud fasádu nezískaly samolezoucí rostliny vyrůstající ze země.
Geniálně byly kombinovány různé druhy, a to břečťan (Hedera helix) a divoká réva, respektive tmavý, velkolistý druh okrasné révy „Veitchii“ (Parthenocissus tricuspidata), která navíc tvoří mnoho výhonků s velmi malými listy. Díky tomu je zaručena pestrá listová stěna. Břečťan zůstává zelený po celou zimu, divoká réva na podzim zbarví své listy do červena a zajistí tak několik týdnů trvající barevnou podívanou.
Na této fotografii to vypadá nějak divně, že? Rozhodně ne tak, jak by to mělo vypadat. Byla to chyba v plánování? Možná. Ale možná se také zeleň vyvinula úplně jinak, než se předpokládalo.
Ale co přesně je na fotce vidět? Velký květináč připevněný na zdi, nad ním vertikální, paralelní napínací lana. Z jednoho rohu květináče vyrůstá „samolezoucí“ rostlina a šplhá po zdi svým vlastním způsobem. Pravděpodobně se jedná o popínavou rostlinu „Engelmannii“ (Parthenocissus quinqefolia ‘Engelmannii’). Rostlina a napínací lana však spolu nemají nic společného, lana jsou jako opora pro popínavé rostliny k ničemu a jako ochrana proti pádu jsou zase příliš hustě rozmístěna.
Čím se vyznačují samolepící rostliny? Používají se jako cenově výhodná a nenáročná zeleň, často také jako ochrana proti graffiti nebo pro stožáry. Jaké druhy existují?
Nejznámější samolepící rostlinou je břečťan, který je dokonce vždyzelený. Jeho stará forma „Arborescens“, která se většinou nevyhnutelně tvoří na fasádách, však může daleko přesahovat, což břečťan činí obzvláště náchylným k poškození bouří. U této rostliny je také třeba počítat s „střeleckými štěrbinami“, tedy velmi omezeným výhledem z oken.
Poté následuje okrasná réva „Veitchii“ spolu s několika velmi podobnými odrůdami. Jedná se o nejčastěji používanou fasádní rostlinu v Německu, která se v počáteční fázi nejlépe přichytává.
Následuje okrasná réva „Engelmannii“, která se v počáteční fázi také velmi dobře přichytává a je málo náchylná k poškození bouří. Proč? Protože tato odrůda vytváří příchytné kotouče A příchytné kořeny (viz foto výše), přičemž ty druhé vyrůstají i ze starého silného dřeva, a díky tomu se dokáže velmi dobře přichytit ke zdi. Obzvláště nápadná a v tomto směru opravdová „bestie“ je odrůda „Saint Paulii“ (Parthenocissus quinqefolia ‚Saint Paulii‘), která v současné době není v prodeji, viz také Harri Günther „Gehölze in den Gärten von Sanssouci“ z roku 1984. Je to pravděpodobně nejlépe přilnavá samolepící liána!
Po „Engelmannii“ přichází na řadu popínavá réva, která bez zajištění proti pádu drží jen průměrně, ale roste rychle a velmi vysoko. Všechny tyto rostliny jsou – při dobré půdě – vitální, silně rostoucí a vystačí si bez automatického zavlažování. A všechny kromě břečťanu mají dekorativní červené podzimní zbarvení.
Určitý význam má také vodomilná popínavá hortenzie. Ve vyšším věku však vykazuje podobný rozložitý růst jako břečťan, a je proto náchylná k poškození bouří, takže potřebuje oporu (zabezpečení proti pádu). Totéž platí pro popínavou trubačku. Popínavá špalda, která roste spíše pomalu, je zajímavá především pro podstavce, a jednoletá zvonkovitá réva je zmíněna spíše pro úplnost. Pro teplé oblasti, jako je jižní Německo, je třeba zmínit ještě jasmín hvězdnatý.
Po počátečním nekontrolovaném růstu je prvním krokem k „úpravě fasády“ často prořezání oken, které se pak provádí pravidelně, v závislosti na druhu rostliny, 2–3krát ročně, a to často samotnými obyvateli nebo uživateli, tedy zevnitř přes okna.
Často se také omezuje výška zeleně, většinou 1x ročně. U veřejných budov to někdy provádí místní hasiči, kteří si tak mohou „nacvičit“ zásahy ve výškách, což relativizuje náklady na takový zásah. Nejpozději když zeleň dosáhne střechy, je nutné provádět každoroční prořezávání, jinak hrozí poškození budovy.
Samolepící rostliny většinou během fáze růstu nepotřebují žádné „opory“, ale může být užitečné je přitlačit nebo zaplést. Jako první pomoc při startu jsou vhodné fixační body z tvrdé včelí voskové hmoty (např. firma „Stockmar“). Přichytávací kotouče se tvoří pravděpodobně pouze jednou během růstu mladého výhonku a při pozdějším zesílení často odpadávají, takže takové rostliny, které se šplhají bez přichytávacích kořenů, jsou pak spojeny se stěnou pouze velmi mladými výhonky.
Bouře a vlhkost (zatížení) mohou vést k odlupování rostlin od stěny, a to i u rostlin, které se šplhají pomocí přilnavých kořenů. I v tomto případě mohou zabránit lana, která lze případně přidat i dodatečně. Není však možné znovu připevnit rostlinné rohože, které jednou spadly, na zeď v jejich původní velikosti, už jen kvůli jejich vysoké hmotnosti. V takových případech je nutné provést silný řez. Každý portrét rostliny, na který můžete kliknout nahoře, obsahuje přehled, ve kterém jsou barevně označeny více či méně vhodné lanové systémy.
Pro počáteční fázi, jako pomoc při přitlačování, jsou vhodné lanové systémy se středními až velkými „okami“, tj. přibližně 1 m x 1 m. Jako ochrana proti pádu zase postačují jednotlivá příčná nebo svislá lana, která se často instalují až dodatečně. Optimální jsou lanové systémy řady 8000 a 9000, které pokrývají obě funkce. Často stačí „jednoduchá“ konstrukce, u velkých ploch je lepší „střední“ nebo dokonce „těžká“ konstrukce.
Pouze „podmíněně vhodné“ jsou lanové systémy, které mají spíše „husté oky“ a jsou proto cenově náročné. Slouží však někdy jako pomůcka pro zapletení, např. u přístřeškůpro auta nebo v případě, že samolepící rostliny nechtějí přilnout ke zdi. Rovněž nejsou optimální systémy s příliš malou nebo příliš velkou výškou, které pak neladí s výškou pnoucí rostliny.
„Nevhodné“ jsou často systémy s malou délkou lan. Tyto systémy nejsou vhodné pro růst rostlin, snad s výjimkou rostlin v květináčích. Také příliš husté systémy lan nejsou nutné, protože jsou příliš drahé.
Fassadengrün je komerční dodavatel lanových systémů z nerezového drátu v Německu, Evropě a zámoří. Informace o: Jaké rostliny jsou vhodné, jsou potřebné opory, mají být ze dřeva nebo kovu? Zde u FassadenGrün najdete všechny informace z jednoho zdroje.
© 2000–2026 Fassadengruen.de
