Ve stylu Bauhausu, v rámci „nové architektury“ od roku 1920, bylo ozelenění podle myšlenek „zahradního města“ zpočátku odsuzováno, protože šlo o to zbavit budovy zbytečných ozdob...
Několik původních domů z období Bauhausu do roku 1935 je pod přísnou památkovou ochranou. Většinou jsou bílé, protože to byla typická barva „nové architektury“. Ideálem byla „obytná mašina“, a tak vznikly čisté, hranaté fasády – často bez detailů –, které mohou působit odměřeně, chladně a křiklavě. Z dálky působí domy zářivě a čistě, zblízka však někdy také křiklavě. Zeleň je zde prakticky vyloučena, i když by mohla zmírnit oslňující účinek fasád. Přinejmenším je možné umístit na stěny květináče s rostlinami. U domů z pozdějšího období je možné použít zeleň, ale je lepší se vyhnout samolepícím a silně rostoucím rostlinám.
Od roku 1950 se myšlenky „nového stavitelství“ začaly uplatňovat i v sociálním bydlení. Zeleň na budovách zde nehrála žádnou roli, ale v rámci ekologického hnutí (viz níže) se od roku 1980 objevily první pokusy. Aby se zajistila míra obsazenosti, byly tyto budovy od roku 1990 ve velkém měřítku renovovány a někdy také osázeny popínavými rostlinami, zejména okna bez oken. Bohužel byly některé velmi výrazné fasády po zateplení často nevýrazné, protože byly rovnoměrně natřeny světlou barvou (stěny s vnějšími tepelně izolačními systémy nesnášejí tmavé odstíny). A bohužel byly takové vysoké zelené porosty kvůli nedostatečné péči někdy také silně zanedbávány nebo odstraňovány.
Po roce 1945 tedy zeleň na budovách nejprve nedostala žádný nový impuls. Důležitější bylo velké uklízení, a to jak fyzické, tak psychické. Slibné projekty z doby zahradních měst upadly v zapomnění, protože dědicové domů nerozuměli zahradnictví nebo neměli chuť se kvůli pár plodům starat o zeleň. Tak vznikla pauza, která trvala až do vzniku ekologického a environmentálního hnutí v roce 1968 a s ním i ekologicky motivovaného ozelenění budov.
V nadšení se někdy přehlíželo, že takové ozelenění funguje pouze tehdy, pokud existuje dokonalá síť koordinace: souhlas majitele domu, akceptace nájemníků a sousedů, převzetí nákladů na údržbu, likvidace podzimního listí atd. Brzy následovaly neúspěchy, protože co se stane, když se roztomilá zeleň promění v zelenou chobotnici, která se svými světlem se vyhýbajícími výhonky proniká do střešních skříní, štěrbin a trhlin a tam poškozuje materiál? Je majitel domu ochoten nechat každoročně provádět (a platit...) prořezávání ve 4. patře svého domu specializovanou firmou?
Mezitím – zejména kvůli klimatické krizi – se do „nové architektury“ často integrují zelené plochy. Přitom se upřednostňují rostliny, které nerostou „divoké“ jako samolezoucí rostliny, ale lze je tvarovat pomocí opor. Doporučuje se včas konzultovat fasádní zahradu s architektem, protože ten ji pak může začlenit do tvarového jazyka „své“ budovy. Níže vidíte především příklady s lanovými systémy, ale možné jsou i mřížky. Náročné je upevnění opor, pokud se mají osázet speciální fasády.
Od roku 1920 se změnily i trendy v oblasti výstavby kancelářských a komerčních budov, stále větší roli hraje „zelené stavitelství“. Rostliny a „fasádní zahrady“ se stávají nedílnou součástí kvalitní architektury, parkovací domy se zazelenají, vznikají vysoké popínavé stěny a zelené budovy ve všech podobách jsou již téměř nepostradatelné. Testují se také zcela nové systémy ozelenění přímo na fasádách, které jsou však (zatím) velmi náročné na údržbu.
Zelené obytné budovy, zejména z období po roce 2000. Pokud se jedná o fasádní zelené systémy, je uvedeno číslo lanového systému. Další příklady viz Moderní mřížky.
Pokud není uvedeno jinak, jedná se vždy o dodatečně zateplené a poté ozeleněné fasády.
Příklady úspěšných ozelenění – využijte prosím také stránku věnovanou parkovacím domům.
Fassadengrün je komerční dodavatel lanových systémů z nerezového drátu v Německu, Evropě a zámoří. Informace o: Jaké rostliny jsou vhodné, jsou potřebné opory, mají být ze dřeva nebo kovu? Zde u FassadenGrün najdete všechny informace z jednoho zdroje.
© 2000–2026 Fassadengruen.de
