Římané jej zavedli v prvním tisíciletí po Kristu, ale stále se vyskytovaly problémy s dozráváním bobulí. Víno však bylo nezbytné, především jako mešní víno pro bohoslužby, ale také jako útěcha při útrapách a trápení a – destilované – jako dezinfekční prostředek a narkotikum pro medicínu. To, co se však nacházelo v sudech, často připomínalo spíše kyselý ocet než lahodné víno. Vinné révy pocházející z jihu totiž postrádaly teplo a mniši se snažili pěstovat zejména rané odrůdy.
Pokud však byly révy vysazeny u ochranné klášterní zdi, zdi vinice nebo zdi domu, dostávaly teplo, lépe dozrávaly a stávaly se sladšími a sladšími! Je jasné, že z takových plodů (nebo z toho, co děti a mlsouni nechali) bylo možné lisovat víno s vysokým obsahem alkoholu. Zeleň na budovách byla tedy pěstována z praktických důvodů...
Vinná réva je proto vždy vhodná pro ozelenění středověkých budov, protože všude, kde takové stavby stojí, se prakticky pěstovalo víno. Je však třeba upřednostňovat moderní odrůdy révy odolné proti plísním.
Byl tento břečťan na středověké věži vždycky? Turisté si tuto otázku nekladou, ale prostě ho považují za „krásný“. Břečťan se v každém případě hodí vždy, když je žádoucí rozsáhlá zeleň na velmi starém zdivu.
Pro toto období lze doložit také zimolez a především růže, avšak ne dnešní pěstované odrůdy, ale divoké růže, jako např. Rosa canina, tisíciletá růže u katedrály v Hildesheimu. Zajímavou volbou jsou také ovocné stromy pěstované na mřížích a chmel. Jiné rostliny mohou vypadat velmi vhodně, ale je třeba je považovat za přídavek z pozdějšího období než středověku. V úvahu přichází také předběžné osázení.