Prořezávání révy

Vinná réva může být stará a sukovitá, mít propletené, silné kmeny a přesto být zcela neporušená. Větve jsou pak vedeny blízko stěny, rostlina je hustě olistěná a často „zelená“ až k zemi (obrázek 01), má zdravé listy a hrozny.

Jinak je tomu na obrázku 02: Zanedbaná domácí réva má mnoho větví se slabými výhonky a často také nemocnými listy. Někdy se ve větvích nachází již mnoho suchého mrtvého dřeva. Zeleň je celkově jen řídká, visí daleko nad zdí nebo od ní a rozprostírá se především v horních částech.

Tato otázka se naskýtá jako další a závisí také na napadení plísní. Znalci rozpoznají napadení i v zimě podle druhu a vzhledu uschlých bobulí, které většinou ještě visí na některých hroznech. Pokud jsou popraskané ve tvaru štěrbiny, takže jsou vidět jádra, je to nezaměnitelný znak silného napadení plísní („prasknutí semen“). Plíseň také signalizují fialové, síťovité až skvrnité zabarvení na jinak spíše světle hnědém loňském dřevě.

Plíseň sama o sobě se může objevit i na vlastně robustní, dokonce houbám odolné vinné révě, pokud byla zanedbána, a sama o sobě ještě nutně nevyžaduje vykácení. V současné době existuje dostatek nově vysazených a vlastně „dobrých“, protože houbám odolných réví, které jsou neudržované a jejichž neprořezané spleti výhonků způsobují po několika letech bolesti hlavy. Tyto révy rozhodně stojí za to zachovat.

Pokud se však spojí výše popsané a na obrázku 02 viditelné příznaky špatné vitality a plísně, nelze révu zachránit bez profesionálního postřiku a je lepší ji vykácet.

Pokud má réva zůstat, provede se prořezávání. Nejprve se prořeže kmenová struktura zkrácením silných kmenových ramen nebo, v závislosti na celkovém vzhledu (volný vějířovitý tvar), jejich úplným odříznutím. Poté se odstraní mnoho zbývajících tenčích postranních výhonků. Zůstanou pouze některé dobře zdřevnatělé výhonky z loňského roku – rozpoznatelné podle světle hnědé, šedohnědé nebo hnědočervené barvy – a to v rozestupech přibližně 15 až 60 cm podél kmenů. Tyto výhonky se později formují do nových odnoží a měly by vyrůstat pokud možno přímo nebo alespoň blízko kmenové kostry, nejvhodnější jsou loňské vodní výhonky. Z těchto výhonků se ty níže položené stříhají spíše kratší (kuželovité a prodloužené), ty horní delší (prodloužené a „obloukovité“).

V nejhorším případě nelze najít žádné loňské výhonky blízko kmene, pak zůstane pouze zbytek kmene, ze kterého pak jako při novévýstavbě vyrostou nové výhonky z „spících“ očí.

Nyní se jednotlivé větve formují podle zamýšleného způsobu pěstování. Většinou se nejprve použije volný vějířovitý tvar (obrázek 03). Poté následuje vázání. Upravuje se tak, že všechny nové výhonky s více než 4–6 očima se vázají vodorovně, pokud je to možné, aniž by se výhonky zlomily. Tím se zajistí rovnoměrnější rašení. V následujících letech se nové výhonky dále formují podle způsobu vedení.