Tipy pro upevnění mřížek

Dříve se mřížky upevňovaly do zabetonovaných háků ve zdi a případně se fixovaly pomocí rafinovaného vlákna nebo podobného materiálu. Takto bylo možné mřížky – jak je vidět na fotografii – rychle sundat za účelem opravy. I s moderními držáky lze mřížku rychle uvolnit, např. při renovaci fasády. Téměř všechny držáky od společnosti FassadenGrün navíc nabízejí také utěsnění.

K stěně se většinou upevňují příčné trámky, na které se pak přišroubují svislé latě. Velmi velké treláže o šířce několika metrů se dělí na jednotlivé panely nebo trelážní mříže, které lze poté sejmout samostatně. Doporučuje se vyhotovit zvláštní výkresy, např. pro vrtací body. Více informací naleznete také v části „Postup“.

Počet upevnění na stěnu závisí na šířce treláže. Podrobnosti o hustotě a vzdálenosti upevňovacích bodů najdete v produktových listech kotev pro treláže. U slabých úchytů, jako je AS 0855, lze stabilitu treláže zvýšit zvýšením počtu upevňovacích bodů.

Mřížka by měla být také dostatečně vzdálená od stěny. Nejprve se změří mezera mezi stěnou a zadní stranou mřížky, která u jednotlivých držáků mřížky činí 1–5 cm. Skutečná vzdálenost rostlin od stěny se vypočítá z této mezery a součtu přišroubovaných dřevěných průřezů. Při tloušťce latí cca 27/27 mm to činí dalších 5–6 cm. K tomu obvykle stačí mezera ve zdi 1–5 cm a odpovídající vzdálenost od zdi 6–12 cm. Více informací najdete u jednotlivých popínavých rostlin.

Malá vzdálenost od stěny cca 5–6 cm (jako u držáku mřížky „Mini“) je cenově výhodnou alternativou a funguje u rostlin, jejichž výhonky nemají tendenci se ovíjet a nerostou za mřížkou. V opačném případě se každoroční odstraňování takových výhonků rychle stane otravným. Skutečná mezera od stěny je pak pouze cca 1–2 cm.

Střední vzdálenost od stěny cca 10 cm je vhodná pro mnoho popínavých rostlin a lián, jejichž roční výhonky se rády zaplétají za mřížoví. Tím se snižuje náročnost údržby, protože není nutné rostliny vázat. Střední vzdálenost od zdi, jako u opory Classic: Tak se výhonky jednoletých nebo lehkých rostlin (zde chmel) mohou dokonce ovíjet kolem latí. Skutečná mezera od zdi je pak cca 5 cm.

Velmi velká vzdálenost od zdi, přibližně 15 cm, snižuje riziko výskytu plísní u rostlin, které jsou k nim náchylné, jako jsou popínavé růže a vinná réva. Obecně však není třeba tento aspekt přeceňovat, zejména u velkých, starších rostlin se výhonky velmi proplétají a vytvářejí si optimální vzdálenost od zdi samy tím, že volně rostou v prostoru před zdí. Mřížka pak pouze ukotvuje a větrá větvový aparát. Obzvláště velkou vzdálenost od zdi lze dosáhnout pomocí AS 12XX0. Skutečná mezera od zdi však i v tomto případě činí pouze 7–9 cm.

Pro lehce zatížené mřížoví na stěnách s izolací do 6 (12) cm je často dostačující kotevníšroub pro WDVS. Pro masivní, silněji zatížené mřížoví, pro větší tloušťky izolace do 12 cm a také pro větší vzdálenosti od stěny jsou vhodné AS 12XX8 nebo AS 12XX6.

Mladé i staré rostliny se připevňují k opoře pomocí vázacího materiálu.

Víceleté výhonky, které tvoří kmenovou strukturu, však nesmí nikdy růst za mřížovím ani se kolem něj ovíjet, a to bez ohledu na vzdálenost od zdi, protože jinak by se mřížovina v důsledku zesílení rychle zničila, jako je tomu u této vistárie.