Pórobeton jako podklad pro opěrné konstrukce

Pórobeton má dobré izolační vlastnosti, ale také výrazně nižší pevnost v tlaku než „běžné“ cihly. Někdy zde hrají roli také „speciální omítky“. Nad okny je třeba počítat s roletovými boxy, do kterých se neprovádí vrtání. Nad okny (překlady) a v oblasti stropů, prstencových kotev a podpěr integrovaných do stěn se často stává, že jsou tyto betonové prvky zapuštěny a opatřeny vrstvou tepelné izolace (4–10 cm) v jedné rovině se stěnou, než je rovnoměrně nanesen finální omítka. Tím se zabrání vzniku tepelných mostů v oblasti betonových prvků. Zde mohou nastat problémy při upevňování mřížových lešení z lana nebo dřeva – viz níže. Tato místa nejsou po omítnutí viditelná, ale lze je rozpoznat poklepáním. Proto se u pórobetonu před značením všechny oblasti zkouší poklepáním, zda neobsahují skryté tepelné izolace. Pokud se vrtání v takové oblasti nedá vyhnout, je třeba použít držáky lan WM 12XX2. Při vrtání do betonových překladů a podobných konstrukcí může dojít k narušení výztuže.

Lehké a střední konstrukce „Classic“ a „Premium“ lze použít bez větších problémů, pokud je nutné provést speciální vrtání nebo dokonce „kladení“ (viz níže). Obzvláště vhodná je těžká konstrukce (lepení – u pórobetonu nejsou nutné síta).

Podmíněně lze použít také jednoduché stavebnice a střední konstrukci „Eco“, avšak v takovém případě je třeba předem přilepit příslušné plastové hmoždinky kompozitní maltou. Takové lepení by mělo být prováděno s kuželovým otvorem, který se směrem dozadu zvětšuje („podříznutí“), a to tak, že se rotující vrták přitlačí ke stěně otvoru a mírně ji vyfrézuje. Zvláště silný podříznutí – pomocí zařízení nebo speciálních vrtáků – s rozšířením o 20–25 stupňů může desetinásobně zvýšit hodnotu přilnavosti!

Rovněž je možné použít masivní konstrukci, otvory by však měly být „tlučené“ nebo vyražené (viz níže). Podrobnosti viz u držáku WM 12153.

Stěny z „plynobetonu“ nebo pórobetonu se většinou dobře vrtá, pokud se vynechají případně izolované problémové oblasti nebo se s nimi zachází zvlášť. Vhodné jsou všechny vrtáky z našeho sortimentu. Nejprve se vždy předvrtává bez příklepu a také menším vrtákem. Sledujte, v jaké hloubce pod omítkou narazíte na vrstvu pórobetonu, což lze často poznat podle konzistence vrtného prachu. Takto můžete rozpoznat speciální omítky (s tloušťkou více než 2 cm), které mají nižší nosnost a je třeba s nimi zacházet zvláštním způsobem.

Nejlepší by bylo po prorazení vrstvy omítky vrtání ukončit a otvor pak prohloubit pouze pomocí speciálních nástrojů dostupných v odborných obchodech (píst nebo „píst pro pórovitý beton“), a to pomocí kladiva vrtacího kladiva nebo ručně kladivem. To vede ke zhutnění materiálu a k podstatně lepším hodnotám přilnavosti po zakotvení hmoždinek.

Pokud hmoždinky po vrtání nebo dokonce po „vyvrtání“ otvorů stále nedrží a „prokluzují“, otvory se vyvrtávají dozadu do kuželového tvaru a hmoždinky se nalepí, jak je popsáno výše.

Pokud však nechcete pracovat s kompozitní maltou, můžete alternativně použít speciální hmoždinky od firmy Fischer (GB 8, GB10 a GB14), které vám v případě potřeby rádi zašleme.

Využívejte také pokyny v části „Vrtání“.