Cihly omítnuté

Omítnuté zdivo z plných cihel se vyskytuje zejména u budov z období Gründerzeit, ale také u ještě starších domů a u domů postavených do roku 1930. Charakteristické jsou masivní cihly bez otvorů. Od roku 1930 se stále častěji používaly cihly s otvory, zpočátku hlavně proto, aby se usnadnila stavba a ušetřil materiál. Omítnuté stěny s takovými dutými cihlami se posuzují samostatně. U budov postavených před rokem 1850 je třeba počítat s tím, že pod omítkou se nachází ještě hrázděné zdivo, více se o tom dozvíte v části Starobylé zdivo.

Vrstvy omítky na stavbách z plných cihel mají většinou tloušťku asi 2 cm. U profilovaných cihel a podobných typů však může být tloušťka dvojnásobná i více, více informací najdete v části „Speciální omítky“. Problémem jsou někdy také staré, drolivé spáry, protože cement byl dříve drahý a do malty se přidával jen střídmě – viz níže.

V zásadě jsou všechny 5 konstrukční typy se svými standardními úchyty vhodné, jednoduchá konstrukce však pouze s určitými omezeními, jak již bylo uvedeno v části „Obecné informace“. Všechny nabízené vrtáky jsou vhodné. U silně křehkých starých omítek je vhodnější použít kotvení bez roztahovacího tlaku (lepení kompozitnímaltou), např. tak, že se nalepí plastové hmoždinky a do nich se pak přišroubují držáky.

Nejprve otestujte nosnost omítky opatrným poklepáním – místa, která znějí dutě, je třeba případně opravit. Sledujte, v jaké hloubce narazíte na nosnou vrstvu kamene. Pokud je vrstva omítky silnější než 2 cm, najdete doplňující informace o speciálních omítkách. Po prorážení vrstvy omítky je podle barvy vrtného prachu patrné, že nyní dochází k optimálnímu vrtání do plných cihel. Vezměte prosím na vědomí náš sortiment vrtáků a také pokyny včásti Vrtání.