Altány mohou být prostými místy pro skladování nářadí, ale také malými svatými útočišti, kde si můžete odpočinout od práce, přečíst si knihu nebo přemýšlet o světě. V historické podobě, jako pergola s otevřeným mřížovým pletivem namísto oken, přímo vybízejí k osázení zelení. Ale i v uzavřené konstrukci je lze osázet zelení – s pomocí opor pro popínavé rostliny.
Altány nemusí stát vzadu na zahradě, to je spíše případ zahrádkářských kolonií. V případě domácích zahrad však byl altán dříve často koncipován jako přechodový prostor mezi domem a zahradou. Tak vznikl vzdušný, před deštěm chráněný a stinný prostor, ve kterém se často dalo dokonce sedět a pít kávu (nebo víno...). Výhoda: krátké vzdálenosti pro nádobí a podobně. A pokud dům neměl žádný východ do zahrady, byla často altánem zdobena i hlavní vchodová brána. Při renovaci historických budov je třeba zvážit obnovu nebo novou výstavbu takových altánů!
Typické pro stěny altánů bylo filigránové mřížoví z lišt, často umístěných diagonálně. Skvěle se hodilo jako opora pro lehké popínavé rostliny, většinou se používala réva a růže, později také klematis.
V 19. století měla v městech prakticky každá velká měšťanská zahrada také altán, čajový domeček nebo pavilon. Většinou se volilo exponované místo, např. v rohu pozemku nahoře na obvodové zdi, odkud bylo možné sledovat projíždějící kočáry... Kromě pergolových konstrukcí se často používal typ staré altánové pergoly. Naši
pradědečkové rádi tyto zahradní altány osazovali voňavými zimolezy, dnes zase hrají velkou roli krátkodobérostliny. Rostliny se samy držely nebo byly zapleteny, k upevnění kmenové konstrukce bylo potřeba pouze trochu vázacího materiálu, např. u vinné révy.
Chudší obyvatelstvo s nově vznikajícími zahrádkami volilo spíše uzavřené altány, často opět s terasovitým přístavkem a mřížovím, po kterém se mohly pnout rostliny. Altány musely být účelné a uzamykatelné. To platí i dnes pro altány v malých zahradách rodinných domů atd. Převládají zde typizované, hotové zahradní domky nebo odpovídající stavebnice, ale v zahradách se občas vyskytují i originální konstrukce, jako jsou domky na stromech, vyřazené cirkusové vozy a železniční vagony. Obvyklá je většinou uzavřená konstrukce. Často se zde pěstují vinné révy.
Pro ozelenění se zde doporučují opory pro popínavé rostliny, většinou lanové systémy v robustním, „jednoduchém“ provedení. Nejvýhodnější je často individuální sestava z jednotlivých dílů, protože k vedení lan jsou většinou dostačující svorky nebo hřebíky, pouze v místech upevnění lanových smyček jsou nutné šrouby s okem, při větší vzdálenosti od stěny také silnější varianta. Pro ještě větší vzdálenost od stěny je pak vhodná střední verze.