Typ růstu „Liány“

Nejprve jsou tu jednoleté liány, které po podzimu zcela odumírají, a to jsou například ipomoea, starček a fazol obecný. Známou popínavou rostlinou, která na podzim odumírá, ale příští rok znovu raší, je chmel. Vytrvalé, tedy dřevnaté druhy jsou pipa, akebie, zimozelené a „normální“ zimolezy a kiwi. Zvláštní pozornost při pěstování vyžadují takzvané „silné popínavé rostliny“ – vistárie, křídlatka a stromový škrtič! Popínavé rostliny často silně odumírají ve spodních částech, ale to je často vyváženo růstem, který se hromadí nahoře a pak převisá.

Liany milují lana a tyče, kolem kterých se mohou jejich hlavní výhonky spirálovitě ovíjet. U mnoha popínavých rostlin, např. u jednoletých trvalek, je to přípustné. U výše uvedených silně popínavých rostlin je však nutné budoucí hlavní výhonky odmotat a připevnit je na vnější stranu opory, jak je popsáno u fazolky modré. Tím se zabrání poškození. V opačném případě jsou nutné robustní opory s odstupem od stěny více než 15 cm, které jsou pak mnohonásobně dražší. Každá stránka věnovaná popínavým rostlinám obsahuje v dolní části přehled, ve kterém jsou barevně označeny více či méně vhodné lanové systémy.

Dobře se osvědčují především svislá lana – nejlépe několik vedle sebe, na která se pak navedou několik výhonků JEDNÉ rostliny nebo případně i více rostlin. Krátká, podřízená příčná lana mohou pozitivně podporovat vzájemné proplétání jednotlivých zelených výhonků. U jednoletých rostlin často postačují jednoduché a lehké lanové systémy. Všechny víceleté popínavé rostliny však patří alespoň na střední, lépe na těžké nebo masivní lanové systémy, a to nejen kvůli výšce, které dosahují. V počáteční fázi mohou „popínavé příčky“, např. ve formě nasazených upínacích kroužků, zabránit sklouznutí, ale stejný účel splňuje i vázání pomocí vázacího materiálu.

U popínavých lián jsou „podmíněně vhodné“ lanové systémy, které obsahují značné množství vodorovných lan. Popínavé rostliny tato lana odmítají, jednotlivé výhonky je třeba nejprve položit vodorovně a tam je přivázat. To znamená zvýšenou náročnost údržby! V soukromých zahradách to však většinou není problém, protože jakmile je horizontální větevnatá konstrukce jednou postavená, i tyto oblasti budou spolehlivě osázeny.

Také uspořádání, ve kterých jsou lana velmi hustá nebo „těsně spletená“, jsou někdy pouze „podmíněně vhodná“, vysvětlení následuje níže. A konečně – u slaběji rostoucích rostlin mohou být lanové systémy také příliš vysoké.

„Nevhodné“ jsou například systémy s krátkými lany. Nejsou vhodné pro růst rostlin, snad s výjimkou rostlin v květináčích. Příliš vysoké systémy pro popínavé rostliny zase nejsou zcela pokryty slabě rostoucími popínavými rostlinami. Také příliš hustě rozmístěné systémy s „hustou sítí“ lan, jako je 5050, nejsou často nutné, protože jsou příliš drahé. U některých lián, zejména u výše zmíněných silně popínavých rostlin, je již několik těsně vedených paralelních lan překážkou, protože se rostliny pak silně proplétají a jejich prořezávání trvá déle. Tyto rostliny je lepší vést na samostatných, jednotlivých lanech, která by měla být od sebe vzdálena minimálně 1–1,5 m.