Technologické systémy ozelenění jsou alternativou ke klasickému ozelenění fasád. Nazývají se „Living Wall“ nebo „Vertikální zahrady“ a v architektuře se používají stále častěji, zejména u velmi reprezentativních fasád a přednostně v jižní Evropě a na Dálném východě (např. Singapur).
Pro tento koncept ozelenění se rozhodují zejména podniky z oblasti zahradnictví a ty, které chtějí demonstrovat svou příslušnost k tomuto odvětví nebo někdy i luxusní styl. Průkopníkem v této oblasti je Francouz Patrick Blanc se svými „vertikálními zahradami“. Zeleň zde nerostě nahoru ze země ani z klasických květináčů, ale je umístěna na fasádě ve formě osázených modulů nebo textilních pásů. Je plně viditelná ihned nebo několik týdnů po instalaci. A navíc: Takovéto ozelenění vypadá překvapivě dobře i v zimě, je tedy do značné míry „zimozelené“.
Takové fasádní zahrady jsou většinou velmi drahé. V nižším cenovém segmentu se ceny pohybují od 300 eur za osázený metr čtvereční (stav k roku 2020), ve středním segmentu kolem 700 eur a nahoru není žádná hranice. „Bundesverband GebäudeGrün“ uvádí pro rok 2026 jako dolní orientační hodnotu 450 eur za čtvereční metr, viz zde: https://www.gebaeudegruen.info/faq-fassadenbegruenung. Pro čtyři různé pokusné plochy o rozloze vždy šest metrů čtverečních obdržel „Bavorský krajský ústav pro vinařství a zahradnictví“ v roce 2013 od dodavatelů systémů hrubé ceny v rozmezí od 915 do 1 278 eur za metr čtvereční (Jürgen Eppel, „Vertikální zeleň – budoucnost nebo jen prázdné sliby?“, 2016). Zelená výsadba na adrese O6, 7 v 68161 Mannheimu, která je sice velmi kvalitní, stála již v roce 2014 2 060 eur za metr čtvereční, údržba však pouze 26 eur za metr čtvereční ročně (zdroj: www.einfach-gruen.jetzt/eingereicht-und-nominiert/o7 – 20. 8. 2026). Nejvyšší dosud zveřejněná hodnota činí 2 750 eur/m² za ozelenění u Kottbusser Tor v Berlíně, viz zde: https://www.berlin.de/ba-friedrichshain-kreuzberg/aktuelles/pressemitteilungen/2025/pressemitteilung.1623764.php
Zároveň je údržba těchto zelených ploch velmi náročná. Podle Jürgena Eppela (viz výše) se náklady na údržbu během dvouletého zkušebního období v Bavorsku pohybovaly přibližně mezi 20 a 150 eury ročně na metr čtvereční. Zde je možné dosáhnout úspor, avšak pouze do určité míry (viz níže), jinak hrozí zanedbání údržby a úpadek zeleně! Z hlediska údržby jsou obzvláště nenáročné zelené plochy v přízemí.
Pro takové koncepty ozelenění se kombinují dva modely. Jedním z nich je schopnost některých rostlin růst na skalách, kamenných deskách atd. i s malým množstvím ornice. Z toho vzešla myšlenka přenést tento koncept také na zdi a fasády domů. Druhým nápadem bylo zavěsit květináče, jak je často vidět v ulicích jižní Evropy, těsně vedle sebe a nad sebou, a vytvořit tak nejen bodové, ale i plošné efekty. Tak vznikly modulární systémy ozelenění.
Rostliny rostou ze speciálních květináčů, rostlinných tašek, substrátových desek nebo textilních pásů volně v prostoru, zavlažovací zařízení spolu s čerpací a měřicí technikou jsou většinou také ukotveny. Často je integrován také automatický přísun hnojiv. Opory pro popínavé rostliny nejsou u takových projektů většinou nutné.
Cenově výhodné systémy ozelenění jsou například „živý plot na metry“, který se hodí i k ozelenění fasád, nebo závěsné systémy s květináči a závěsnými taškami, které se zalévají ručně a v zimě se sundávají. Další variantou je použití samolepicích rostlin v oblastech stěn ohraničených výčnělky nebo výklenky, čímž vzniká definovaná plocha porostu. Zde je také nízká náročnost na údržbu.
Stavební projekt, skládající se ze dvou obytných věží vysokých 60 a 45 metrů a velké „městské vily“, byl dokončen v roce 2022. Stavitelem je společnost „QUARTERBACK Immobilien AG“, návrh pochází od architektonického studia „Worschech Architekten“ v Erfurtu. Vzorem pro návrh byl „Bosco Verticale“ (Vertikální les) v Miláně.
Vertikální zeleň byla tedy plánována od samého začátku, a to na ploše 2 000 m². Díky tomu je čtvrť WIR v Německu jedním z největších projektů s „živými stěnami“! Soubor budov zahrnuje byty všech velikostí a dispozic, školku a několik obchodních jednotek v přízemí. Každý v budově by měl mít někde přístup k kousku zeleně, proto je struktura zelených ploch rozdělena na malé části. Bylo použito nizozemské systém „SemperGreenwall Outdoor“, ve kterém jsou rostliny zasazeny do textilních kazet a zavlažovány zezadu.
Takové zelené fasády jsou relativně drahé, jak ukazuje srovnání nákladů. To se týká jak investic, tak i průběžné údržby a někdy vede k demontáži těchto uměleckých děl, jako tomu bylo u dvou „živých stěn“ Patricka Blanca v Berlíně a ve Vídni, kde byly uzavřeny luxusní obchodní domy a následně byla ukončena i související zelená výsadba.
„Living wall“ nebo „Vertical garden“ se po instalaci většinou velmi rychle prezentuje v požadované kvalitě a s požadovaným pokrytím plochy, to znamená, že „cíl ozelenění“ je dosažen již po krátké době. Následně jde o to, tento stav co nejlépe udržet prostřednictvím péče a údržby (zavlažovací systém). S tím jsou spojeny zmíněné vysoké náklady.