Obecné informace o šnekových a šroubových vřetenech

Jedná se o rod s přibližně 170 druhy, původ názvu viz také blog. Jako půdopokryvná a popínavá rostlina je však zajímavý pouze jeden druh, a to v roce 1862 z Číny dovezený brslen „Euonymus fortunei“, který má opět mnoho variant.

Jak ale vznikla tato rozmanitost? Pravděpodobně proto, že se brslen dokáže měnit. Na nedostatek živin, mráz a další faktory reaguje někdy jako chameleon, jednotlivé listy pak zežloutnou, zbělají nebo zrůžoví a vytvářejí zajímavé vzory. Takovou větev lze pak odříznout a rozmnožit, čímž se její zvláštní vlastnosti „fixují“ a jsou rozmnožovány a prodávány jako nový „kultivar“. Podobně jako u břečťanu se tvoří také „věkové formy“, které také vypadají jinak a pak nesou květy a plody. I z nich se pěstují „kultivary“.

Rozmanitost je tedy obrovská a vedla autory velkého kompendia rostlin k naléhavé výzvě: „Nepotřebujeme další kultivary tohoto druhu. Stop!!! Prosím!!!“ (Laurence C. Hatch: „Cultivars of Woody Plants, 2017).

Všechny tyto „kultivary“ se používají jako půdopokryvné rostliny a za tímto účelem se také prodávají. Nazývají se „plazivý dřišťál“ a musí se pravidelně stříhat. Pokud se nestříhají, některé z nich mění své vlastnosti a vrací se k „divoké formě“, „formě stáří“ nebo „formě mládí“. Většinou pak tvoří přísavné kořeny, různě silně šplhají po zdech a listy místo nápadných barev opět vykazují jednotně zelenou barvu. Téměř všechny známé a jako půdopokryvné deklarované druhy brslenu jsou tedy nějakým způsobem použitelné také jako „šplhající brsleny“, ale z popisů rostlin často nelze odvodit, co „z toho vzejde“.

U FassadenGrün jde právě o to, prezentovat Euonymus jako popínavou rostlinu a NE jako půdopokryvnou rostlinu, tedy jako „popínavý spindel“ místo „plazivého spindelu“. Za tímto účelem byl z běžně dostupných druhů / kultivarů sestaven sortiment, který nabízí různé barvy listů a růstové síly (často se také vysazuje více druhů společně na jednu stěnu). Některé druhy, které nemění svůj vzhled jako popínavá rostlina, lze najít pod známým názvem, např. „Emerald Gold“. Jiné druhy byly přejmenovány, např. na „světlý popínavý spindel“, a pod tímto názvem je lze najít pouze u společnosti FassadenGrün. Tím se předchází záměně.

Euonymus je přibližně stejně mrazuvzdorný jako břečťan, navíc odolný vůči městskému klimatu a netečný vůči prachu, kouři, výfukovým plynům atd. Snáší plně slunné až stinné stanoviště. Vhodná je jakákoli zahradní půda, i vápenatá. Půda však nesmí být zhutněná a příliš suchá, je nutná dostatečná vlhkost půdy až do pozdního podzimu a zimy a i v zimě by se měla občas zalévat, pokud není mráz. Vzdálenost mezi rostlinami u fasád je přibližně 0,8–1,5 m.

Euonymus jsou samolezoucírostliny, které se přichytávají ke zdi a vytvářejí přísavné kořeny. S pomocí opor (viz níže) lze tyto rostliny pěstovat také jako tvarovanékeře. Mají kožovité, zimozelené listy a výška jejich porostu málokdy přesahuje 5 m. Rostou také v mezerách a mohou tvořit obtížné odnože. V závislosti na odrůdě kvetou také v pozdním létě až na podzim a poté tvoří dekorativní, ale mírně jedovaté plody, které jsou však ceněny jako potrava pro ptáky až hluboko do zimy, např. pro červenky. Řez dlouhých výhonků („vřeten“) na jaře nebo v létě je dobře snášen a podporuje větvení a hustotu listoví.

Bez opory se Euonymus po několika letech rozroste do hustého keře nebo se změní v živý plot. Aby výhonky trvale rostly rovně podél zdi, je nezbytné je tvarovat jako formované dřeviny s pomocí opor. Vhodné lanové systémy viz níže. Jednoduché a střední sady.